GENETICKÁ METODA ČTENÍ
Téměř každé šestileté dítě, které přichází do školy, se umí podepsat hůlkovým písmem anebo dokonce umí číst. Hůlkové písmo většinu dětí zaujme především pro svou jednoduchost a této skutečnosti využívá právě genetická metoda čtení. Výuka začíná velkými tiskacími písmeny. To znamená, že se děti k příslušné hlásce učí pouze 1 grafický znak (v analyticko-syntetické metodě se učí hned 4 znaky – malé a velké tiskací písmeno + malé a velké psací písmeno). Další nesmírnou výhodou této metody je fakt, že všechna písmena, která se žáci naučí číst, naučí se hned i zapisovat, což v metodě analyticko-syntetické nelze. S touto metodou se také rychleji vyrovnávají rozdíly mezi dětmi, které již některá písmena znají z předškolního věku a těmi, kteří žádná písmena neumí.
Již z malého počtu písmen je možné sestavit slovo, které děti hláskují a pak ho čtou najednou. Samotné hláskování pomáhá dětem i při psaní, neboť si vybavují postupně jednotlivá písmena a nedochází tolik k jejich vynechávání.
Hlavní myšlenkou je naučit děti číst s porozuměním a to již od samého počátku, což jim vyhláskování slova a jeho celé přečtení umožňuje. Vždyť slabika, která je pracovním nástrojem při analyticko-syntetické metodě, vlastně nic neznamená.
Přibližně na konci listopadu se děti naučí i malou tiskací abecedu a teprve na konci prvního pololetí jsou seznámeny s psacím písmem. Tou dobou již mají dobře uvolněnou ruku a psaní by jim nemělo činit takové obtíže. Do této doby zaznamenávají své myšlenky (slova a věty) hůlkovým písmem, čímž se vedou ke spontánnímu psanému projevu.
Jelikož děti umí číst již po prvních 3-4 měsících, dokáží daleko více pracovat s textem. Mohou mnohem dříve pracovat se smysluplnými texty, které je zaujmou. Je možné využívat při práci spousty činnostních aktivit.
Děti jdou do první třídy, aby se naučily číst a psát. Pomocí genetické metody jsme jim schopni toto přání splnit téměř v září. Odpadá dlouhé čekání na první přečtené slovo a větu.
Žádná z vyučovacích metod čtení není 100% pro každé dítě. Je nutné přihlédnout k individuálním zvláštnostem a osobnímu tempu každého dítěte.
